O portském víně, slunci a dokonalém odpočinku

Minulý týden jsme využili pracovní cesty do Lisabonu a rozhodli se prodloužit si ji (a o malinko naopak zkrátit pošmourný pražský podzim) o víkend v Portu. Nechápu, jak nám mohlo nádherné Portugalsko unikat; naopak už dobře rozumím tomu, co na něm všichni mají.

Porto mě uchvátilo atmosférou města, které vybízí k procházkám. K línému víkendovému rozjímání. Ke kochání domky  a uličkami tak malebnými, až z toho přechází zrak. K požitkářskému dýchání slaného přímořského vzduchu. K vysedávání na náplavce a poslouchání pouličních muzikantů. K pozorování dokonale elegantně oblečených babiček a dědečků. K nasávání slunečních paprsků i tepla uprostřed listopadu. K vychutnávání skvělého jídla (nedovedu ani spočíst, kolik báječných pasteis de nata jsem za ten jediný víkend spořádala). K pití portského vína, které mi až tady poprvé zachutnalo a které tu servírovali i k snídani.

Byl to zkrátka dokonalý víkendový útěk, po kterém se mi jen těžko vracelo zpátky do reality..

mikina vintage z newyorského blešáku, sukně H&M, boty Nike Air Max 95 a náušnice Mango